Bývalý geolog – současný malíř

 

 Autorka: Hana Obrázková

 

Mnoho z vás si jistě pamatuje na Miloše Lomoze, kolegu z ÚÚG, Geofondu (11 let) a zase ÚÚG v letech 1957 až 1988 ÚÚG, z toho jako experta v Maroku v letech 1975 až 79 a 1981 až 1984.

Navzdory tomu, že Miloš (ročník 1927) je téměř čtvrt století v důchodu, zůstává v úzkém kontaktu s kolegy. A skoro pravidelně navštěvuje ve čtvrtek Café Barrande, Přírodovědný klub Vládi Sattrana, dopisuje si s kolegy, s docentem Slávkem Skácelem z Moravy nebo profesorem Igorem Rojkovičem ze Slovenska.

Miloš, který nikdy nezkazil žádnou legraci, si svým skromným a přátelským vystupováním získal řadu přátel na celý život. A v posledních letech je možné říci, že řady jeho přátel rozšířila i vzácná dáma – Její Excelence vyslankyně Marockého království v České republice paní Souriya Otmani.

                   

 

Jak je to možné? Již před lety Miloš začal přemýšlet, jak vyplnit volný čas, kterého po odchodu do důchodu měl při své činorodosti nadbytek. Práce na zahradě, diskuse s odrůstajícím vnuky a dlouhé procházky se psy, (dva roztomilí welscorgi, více jich má jen anglická královna) nemohly Miloše plně uspokojit. A jak to tak bývá, pomohla náhoda. Roku 2000 navštívil Miloš známé ve Strašnicích, které měly byt vyzdobený obrazy od jejich děda, jenž se ale malováním neživil. A tak to Miloš zkusil také. Započal jako snad každý s temperami, pastely – (na Šumavě v Rohanově a v Lázních Teplice), pak přešel na akrylové a olejové barvy. A samozřejmě zakoupil praktické příručky, kde se stále učí umění míchání barev. Barevné fotografie, v dnešní době dokonalé, pak používá jako předlohy. Teoretickou i praktickou přípravu získal kdysi na žižkovské reálce, (nyní známá „Slaďárna“), kde bylo kreslení jedním z hlavních předmětů. Začínal s klasiky, tvořil kopie Lady, Moneta, Renoira, Kosárka, Radimského a dalších. Ale jeho velkým vzorem se stal Antonín Slavíček a jeho krajiny. I kvůli tomu navštívil několikrát jeho působiště Kameničky u Hlinska.

Mezi jeho prvotiny patří také perokresba těžní věže na šachtě Svornost v Jáchymově, kde v roce 1947 začal jako technik u geofyziky svou geologickou kariéru. A toto jako grafický list rozdal snad už m. j. třem stovkám známých nebo návštěvníkům Café Barrande z celého světa, kromě Asie a Antarktidy.

A tak maloval podle předloh krajiny z Evropy i z Ameriky, i zvířata – kočky a psy známých a příbuzných, (na portréty lidí si netroufá, autoportrét byl nápadně podobný Beethovenovi), houseboaty, chaty a chalupy pro známé. Tyto obrazy s úspěchem vystavoval ve zmíněném Přírodovědném klubu Café Barrande. A vzhledem k tomu, že měl dosti podkladů pro předlohy ze zmíněného Maroka, bylo dost obrazů pro samostatnou výstavu. Ale hlavním mementem pro to byl nádherný rám, co Miloš našel u souseda v haraburdí. Soused totiž prodával dům, rozhodl vyměnit Prahu za venkov a zbavoval se tak odpadu. Co však do rámu namalovat?

Pomohla náhoda. V nedělní příloze MF Dnes vytiskli dvoustránkovou fotku Jemaa El fna – náměstí v Marrakéši i s pohořím Jebilet na obzoru, a tak bylo rozhodnuto.

S tímto obrazem mohla být nabídnuta výstava Obrazů a obrázků z Maroka do Přírodovědného klubu Café Barrande. Bylo to začátkem dubna 2012 a byla pozvána i Ambasáda Marockého království. Přes pochybnosti Vládi Sattrana přišla dokonce sama Její Excelence Souriya Otmani, velvyslankyně Marockého království. Fotka a článek o její návštěvě vyšly i v místním žižkovském tisku – Radniční noviny (vydání má přes 50 000 výtisků), obrazy Marrakéš a Vesnice ve Východním Vysokém Atlasu se líbila a měla zájem oba obrazy zakoupit pro svoji rezidenci a kancelář. Ale Milošovy obrazy nejsou na prodej, jsou pouze pro přátele, a tudíž Její Excelenci oba obrazy věnoval a přidal ještě Přístav Essauiru, rodné to město Její Excelence.

Jemaa el Fna dnes tedy zdobí nádhernou vilu marocké rezidence na pražské Ořechovce, ostatní jsou v kancelářích velvyslanectví v Bubenči. Paní velvyslankyně Miloše i s rodinou pozvala k sobě domů do rezidence na slavnostní marocký oběd (tak skvělý kuskus Miloš přiznal, že neochutnal ani v Maroku) Na slavnostech marockého vyslanectví jako je Journée d´Afrique a Fete du Trone Miloš také představil některé své práce. 

Na popud paní vyslankyně loni vystavoval své obrazy na podzim v unikátním prostředí výstavní síně Pražské botanické zahrady v rámci Marockých dnů. Při vernisáži výstavy a slavnostním zahájení Marockých dnů Milošovy marocké krajinky obdivovali mimo jiných i další členové diplomatického sboru.

Ještě perlička na závěr. Při návštěvě u Miloše v Praze Podolí si paní velvyslankyně všimla malířských štaflí, které si Miloš dokonce vlastnoručně vyrobil. Před slavností Fete du Trone v hotelu Praha loni v létě měl Miloš zajímavý telefonát od asistentky vyslanectví. Nejprve měl pocit, že snad špatně rozumí – sekretářka tlumočila prosbu paní velvyslankyně na zapůjčení malířských štaflí a dotaz, zda by Milošovi nevadilo, kdyby štafle natřeli na zlato. Ukázalo se totiž, že hotel Praha ani marocká ambasáda nedisponují důstojným podstavcem pro obraz Jeho Veličenstva krále Mohameda VI, osvícence, co bere i ženy do politiky, sokl, který je potřeba umístit spolu s marockou a českou vlajkou na podium, aby projev paní vyslankyně měl důstojný rámec.

Tak Milošovi přátelský vztah s paní vyslankyní připomínají nejen zarámované společné fotografie a darované výpravné publikace o Maroku, ale i zlaté malířské štafle, jejichž zářivá barva je naprosto nepietně překrývána skvrnami z dalších Milošových obrazů, v nichž je ale Maroko stálým a velmi oblíbeným motivem.

Nastává otázka, co s tolika obrazy, všechny se nepodařilo Milošovi rozdat? Jeho bratr Pravoň si pořídil z bývalého statku Lomozových rezidenci, kde by se našlo místo i pro galerii Milošových obrazů. Zatím je to ve výhledu, jsou tu nějaké problémy. Snad to vyjde, i když je to 140 km od Prahy (pro geology uprostřed Česka) na skutečsko-nasavrckém plutonu, vesnice se jmenuje Kvasín. Tak uvidíme!

 ČMSPS 05.03.2016