Můj dočasný domov

v Marockém království

 Autor: Joel Pokorný

 

 

V Maroku jsem pracoval v letech 1986–1991 jako geolog pro Bureau de Recherches et de Participations Minieres (BRPM). Má profese mě zavedla i do končin neznámých běžným turistům a tam jsem se setkával se skvělými lidmi marockého venkova.  

  Na vrcholu nejvyšší hory Maroka Džebel Tubkal  

 Posvátné město Mulay Idriss   

Při svém pobytu jsem si tuto zemi nesmírně zamiloval a stejnou zkušenost udělali i moji kolegové, kteří zde působili. Jeden z mých vzdálených příbuzných za svého života našel v tamějším prostředí takovou zálibu, že zůstal až do smrti žít v Marrakéši a živil se svým řemeslem, tj. malováním na sklo. Ale i občané Maroka obzvláště milují svou zemi. Pokud jste četli romány francouzského spisovatele Le Clézio, tak to dobře víte. Já to mohu ilustrovat maličkou příhodou. Prolézal jsem skalnatými sutěmi Vysokého Atlasu a v blízkosti menší bystřiny narazil na zelenou louku se stádem ovcí. Jejich pastýř mě oslovil a překvapil svou perfektní vybranou francouzštinou. Rychle a obratně upražil dva velké kukuřičné klasy na zapáleném trsu suché vonné rostliny a při jídle mi vyprávěl, že po dvacet let působil v Paříži a nyní ve stáří nemůže být bez krajiny svého mládí. Tak se vrátil do Vysokého Atlasu a přijal ne příliš lukrativní a jistě ne pohodlné místo pasáka ovcí.  

Zříceniny římského města Volubilis 

Marocké království (Al Mamlakah al Maghribiyah) se osvobodilo jako samostatný stát v r. 1956, je vyspělou konstituční monarchií a členem OSN a LAS. Země má celkem něco přes 31 milionů obyvatel a tvoří je Arabové (74 %) a Berbeři (25 %), kteří nepředstavují jednotné etnikum, ale jsou reprezentováni několika lingvistickými skupinami. U mého zaměstnavatele jsem si vybral pro terénní práci techniky berberského původu, kteří vedle berberských dialektů ovládali skvěle arabštinu a francouzštinu. Jejich prostřednictvím jsem se mohl v horském venkově dorozumět s místními obyvateli. Nábožensky náležejí Maročané převážně k sunnitským muslimům. Za mého pobytu byl panovníkem král Hassan I I., otec nynějšího krále Mohammada VI. K mým milým vzpomínkám patří, když při návštěvě španělského krále jsme v davech na chodníku zdravili konvoj s oběma státníky a Hassan II. nám uštědřoval milé úsměvy.
Je krásné navštívit zdejší stavební památky, které začínají římskou dobou (např. město Volubilis se zachovanými nádhernými podlahovými mozaikami) až po vyspělé islámské umění ve městech Fés. Meknés a Marrákeš. Je také nádherným zážitkem vstoupit do dynamického života starých tržnic, vybírat zboží a smlouvat o cenách. Úřednický aparát v zemi funguje výborně, ať jde o banky, městské správní orgány, policii, zásobování vodou apod.

 

              

       Autor tohoto článku při sestavování geochemické mapy       Vrchol Jebel Sirwa v oblasti neovulkanitů

 

 Ale věnujme se především trochu geologii, snad to čtenáře neodradí. Já jsem zde měl za úkol regionální geochemický výzkum jako jednu etapu prospekce rud. Orientačně takové práce zde byly již provedeny dříve a posloužily k výběru prospekce dalšího stupně. V detailech jsem trochu upravoval používanou metodiku geochemického sledování obsahu kovů v sedimentech vodních toků. Chemicky analyzován nebyl celý sediment, ale jeho koncentráty těžkých minerálů získané na rýžovacích pánvích.

Pozorně bylo mezi analyzovanými kovy sledováno i zlato. Rozsáhlé perspektivní prostory byly takto podstatně zmenšeny pro další detailnější geologické práce.
Maroko leží při severní hranici africké a eurasijské litosférické desky, jejíž hranice probíhá východozápadním směrem zhruba přes Gibraltarský průliv. Aktivita kolem této hranice přispěla svým geodynamickým podílem a rozsahem podstatně k vytvoření hlavních strukturních jednotek Maroka. Rozlišujeme zde od jihu k severu tři regionálně geologické zóny:

 

a) Zóna antiatlaská a saharská
Je zasažená orogenezí prekambrickou i variskou. Na jihu je omezena západoafrickým štítem, na severu je jihoatlaským zlomem. Je to proterozoický komplex, ve kterém je možno rozlišit tyto jednotky:
● Severní část archaického Reguibatského hřbetu (Záp.Sahara), stará 2800 mil. let, nejstarší jednotka Maroka, propracovaná eburnskou orogenezí před 2200 mil. let.
● Na sever tohoto eburnského štítu se nachází mobilní část panafrického hřbetu stáří svrchně proterozoického. Na jihu má platformní povahu, k severu zahrnuje oceánickou pánev vyznačenou ofiolitovou paleosuturou Bou Azzer. Na SV od tohoto švu a v souvislosti s panafrickou subdukcí se zde vyvinul starý vulkanický oblouk včetně plutonických intruzí vápenato-alkalického charakteru. Tato jednotka byla strukturována panafrickou orogenezí. Panafrický termotektonický akt se odbýval před 700 – 600 mil. let.
Tyto proterozoické formace jsou diskordantně transgredovány sériemi ve stáří od infrakambria do karbonu, zvrásněnými i s podložím hercynskou orogenezí. Ta je nejlépe vyvinuta a tedy dobře patrná v západní části Antiatlasu.
b) Oblast Atlasu a marocké mesety (Předsaharské atlasidy)
Tato oblast je nehomogenní intrakontinentální zvrásněné a přesmykové pásmo, ve kterém se spojilo několik hloubkových pater.
● Paleozoické podloží mesety stáří od kambria do karbonu je tvořeno převážně sedimentárními sériemi s intenzívní bimodální vulkanickou aktivitou stáří visé. Tento sokl je strukturován hercynskou orogenezí, při které došlo k intruzím granitoidů.
● Pokryv tvoří převážně karbonátové komplexy mezozoického až kenozoického stáří ve dvou strukturních jednotkách:

 

                           Pod vrcholem nejvyšší hory Maroka uprostřed léta v měsíci srpnu (Jebel Toubkal, 4165 m)

 

● Zvrásněná zóna Vysokého a Středního Atlasu zasažená raně alpínskou tektonikou, charakteristická především zvrásněním spodně mezozoických karbonátových komplexů, které vyplňovaly riftové pásmo. V Maroku dosahuje největších výšek kolem 4000 m a směrem k sv. do Tuniska se postupně snižuje.
● Platformní pokryv středoatlaský, zkrasověný na tabulích a ve hrásťovém území východního Maroka.
Zajímavý je uvnitř regionu trachytiticko-fonolitický neovulkanismus v oblasti Sirwa, stáří miocenního až pliocenního.
Hlavní ráz vývoje je charakterizován rozpadem superkontinentu Pangea a rozevíráním vzniklých riftů do Atlantického oceánu. Riftové stadium počalo ve středním a mladším triasu a projevilo se pronikáním mořské vody oceánu Tethys do riftu a vznikem a následným vznikem rozsáhlých evaporitových pánví. Vyvrcholením pak byl krátkodobý, ale masívní bazaltický vulkanismus (asi 200 Ma).
Riftový vývoj byl asymetrický: západní kra upadala směrem k oblasti Nova Scotia (spodní deska) a naopak marocké rameno bylo vyzdviženo (svrchní deska). To vedlo k redukci mesozoika v záp. Maroku a dále k hlubšímu odkrytí paleozoických a prekambrických komplexů.

c) Oblast rifská
Tvořená jádrem paleozoického krystalinika, kolem kterého jsou koncentricky rozloženy karbonátové a břidličnato-pískovcové formace mesozoika a terciéru. Oblast je formována hlavním alpínským vrásněním s příkrovy a šariáží.
● Geologický vývoj Maroka byl doprovázen vznikem ložisek nerostných surovin. Z těch se dnes těží černé uhlí, železná ruda, mangan, antimon, kobalt, ale hlavně fosfáty. Fosfáty tvoří podstatnou součást vývozu, ať již v podobě suroviny nebo jako zpracovaná umělá hnojiva. Zásoby suroviny jsou asi největší na světě. Nacházejí se v mořských sedimentech svrchní křídy až počátku terciéru (60–45 mil. let) jako akumulace kosterních pozůstatků mořských živočichů v prostředí mělkého šelfového moře. V době mého působení v Maroku byly ještě v provozu doly na stříbro, zejména Imiter a Zgounder, dnes patrně již opuštěné pro nedostatek ekonomických zásob rudniny. Ložisko Imiter zanechalo trvalou památku v systematické mineralogii objevem dosud neznámého minerálu o chemickém složení Ag₂HgS₂ nazvaného podle ložiska imiterit.

 Naše práce: rýžování těžkých minerálů

Minerály a fosilie jsou v zemi hojně sbírány a kolem hlavních silnic, kde se pohybují zejména turisté, mají prodavači minerálů rozmístěny své obchody. Uměle vyrobené falešné fosilie a barvami zkrášlené minerály nejsou zde vzácností.

 Prodavač minerálů u silnice ve Vysokém Atlasu

Na terénní geologické práce jsme vyjížděli v podobě dvou až třítýdenních misí. Vždycky jsme si našli ubytování uvnitř zkoumaného území, aby denní výjezdy byly co nejkratší. 

 Scéna z oblastního trhu, kde můžete nakoupit vše k jídlu i průmyslové zboží

 

Bylo to snadné, protože místní obyvatelé nám vycházeli vstříc pronájmem svých domů i za cenu toho, že třeba se všichni na krátké období našeho působení přestěhovali jinam, třeba k příbuzným. Nájemné, které jsme za příbytek platili, byl pro ně zřejmě cenným příjmem. V jedné vesnici nám nabídli bydlení v nové škole, kterou nenavštěvovali žádní žáci, protože prý jim stačí chodit do mešity. O rok později jsme dělali revizní geologické práce na stejném místě, ale škola byla v plném provozu. Ukázalo se, že na střední školu mohou jít pouze žáci, kteří absolvovali tuto základní školu.

Střední Atlas: zbytky cedrového lesa

 

Při příjezdu jsme se vždy ohlásili u regionálního úřadu a seznámili ho s naší činností a na místě pobytu pak u starosty obce. Moji technici rychle najali potřebné dělníky, kteří ve většině případu pracovali pilně a kvalitně podle našich instrukcí. Někdy jsme pro transport vzorků na místo rýžování potřebovali mít k dispozici mulu. Zajímavé bylo, že za mulu se platí stejně jako za najatého dělníka.
Dále jsme si museli zabezpečit denní pečení chleba. Na trhu jsme zakoupili pytel mouky a sehnali ve vsi hospodyni ochotnou za malý plat tuto službu provádět. Potíž bývala s pitnou vodou. V obchodech a na trhu bylo možno sehnat kvalitní balenu vodu Sidi Harazeem, ale vždy pouze pro pár dnů, než se mi podařilo najít bezpečný pramen. Některé potraviny jsme si vezli s sebou, čerstvou zeleninu, ovoce a maso jsme kupovali na regionálních trzích konaných s týdenní frekvencí. S masem to bylo nejsložitější. Brzy ráno se prodávalo maso, které nebylo čerstvé. To bylo k dispozici až později, když byla nově poražena zvířata a provedeny prohlídky veterinářem. Nejchutnější bylo vždy maso jehněčí, i když jsem vyzkoušel všechny druhy, včetně velbloudího. Jednou při návštěvě u beduínů jsem jedl také jakéhosi pouštního ještěra na cibulové omáčce. Bylo to výborné, ale pouze výjimečné. Ledničky nejsou nikdy k dispozici a pro několikadenní uchování masa je nutné ho pověsit na vzduch a hojně na povrchu posypat solí, aby se na něm neusazovaly mouchy. Zkoušel jsem také jíst společně se svými techniky a řidičem vozidla, ale oni vařili každý den totéž. Tak jsem si vše kuchtil sám a pokrmy pestře střídal. Marocký tažín jsem dokázal chutně připravit.

Mlácení obilí v Tizgui (Vys. Atlas)

 

Za zmínku stojí také moje zdravotnická činnost. Do nějaké vesnice přijel M. le docteur, tak ať léčí. Nikdo nerozlišuje, že může být také doktor jen na kamení. Tak jsem jednoduše nosil vždycky s sebou dobře vybavenou lékárničku a rozdával léky většinou proti nachlazení, kašli rýmě nebo proti průjmu. Jednomu staříkovi, který měl na noze škaredý ekzém jsem sehnal v lékárně tři balení výborné masti, protože měl naštěstí prázdnou poslední krabičku od lékaře. Jako odměnu jsem od něj dostal kilo výborného medu. Pokud měl někdo vážnou chorobu nebo úraz, odkázal jsem ho samozřejmě na lékařskou službu. Jednou mě zavolali k mladé ženě, kterou kopla mula a způsobila otevřené krvácející zranění v obličeji u kořene nosu. Dal jsem ihned k dispozici auto pro dopravu do nemocnice, vzdálené asi 70 km. Matka zraněné mi sdělila prostřednictvím mých tlumočníků, že to není možné, protože dopravu do nemocnice by musel schválit manžel, který byl zrovna jako řidič nákladního auta na služební cestě. Provedl jsem, co jsem mohl, tj. zastavení krvácení a dezinfekci rány. Ošetření jsem prováděl prostřednictvím staré matky, které jsem vždy řekl, co má udělat a nemocné jsem se nemusel vůbec dotknout.

                                 

  Sběrači sarančí (žlutá barva) pro doplnění jídelníčku.

 

V jižní zóně na dolním toku vádí Draa jsem nedaleko vesnice Aouïnet Aït Ussa jsem zažil něco, co se návštěvníkům země stane jen velmi zřídka: nálet obrovského hejna stěhovavých sarančat. Za několik hodin pokryla plochu asi 10 x 4 km a zničila vše zelené. Malá políčka ječmene již vzrostlého zmizela v kusadlech nesympatického hmyzu. Obyvatelstvo sarančata sbíralo na přípravu pokrmů. Než přiletělo letadlo s insekticidy, sarančata stačila se spářit a každá samička uložila kladélkem do měkké povrchové zeminy na stovku tyčinkovitých vajíček. Ta byla uchráněna od zhoubného leteckého postřiku území a bezpečně se z nich vylíhly nymfy budoucích létajících jedinců.
Trochu dramatičtější byla příhoda při přechodu neznámou cestou. Při pomalé chůzi jsem hledal situaci v mapě, věnoval málo pozornosti tomu, co se děje okolo a tak jsem přehlédl, že vedle cesty se vztyčila kobra do útočné pozice. Naštěstí šel bezprostředně za mnou technik Madani, který ji pohotově přesekl lopatou. Až do poslední chvilky plivala jed. Získal jsem cennou zkušenost pro obezřetný pohyb v terénu.

 

                             

                      Moderní mešita Hassana II. V Casablance                                                             Tašakušt, vázání koberce                                                                

Převážná část Maroka má semiaridní klima a pouze některé větší toky mají stálou celoroční vodu. Převládají řečiště, která mají charakter občasných vádí. Náhlé přívalové deště případně ještě posílené táním sněhu ve vyšších horách způsobují nebezpečné záplavy a transportují neuvěřitelně veliké balvany. Jednou jsem pracoval ve skalní stěně nad suchým vádí a zarazil mě podivný neznámý zvuk, který se mi vzápětí vysvětlil: suchým řečištěm přicházelo čelo kalné vody z přívalového deště ve vzdálenější oblasti. Rychle jsem sestoupil ze skal a ještě suchou nohou přeskákal na druhý břeh, abych se dostal do vesnice, kde jsme bydleli. Tok kalné vody přinášející množství zbytků rostlin (suchá tráva, klacky, kusy dřeva) se pohyboval poměrně pomalu, protože musel vyplnit prolákliny dna a tůně. Nejhorší takovou povodeň jsem zažil v městečku Mellab ve východním Antiatlasu. Tam voda uprostřed noci stoupla najednou asi o 5 m, hnala se korytem vádí a smetla nízký most a vše ostatní co stálo v cestě. Odolal pouze maličký betonový bunkr, ve kterém bylo umístěno vodní čerpadlo. O půlnoci jsme slyšeli ve tmě výkřiky ze samoty na protějším břehu nyní zcela nedostupném. Ráno jsme se dověděli, že tam byla sama matka s malými dětmi, probudila je a s nimi utekla na nejbližší vyvýšeninu terénu a děti zachránila. Za dva dny voda opět zmizela a zůstaly po ní mocné naplaveniny bahna a písku.

 

                                  

                                                                                 Ouarzazate, palác Glawiů                                

 

Život v marockých horách je daleko jednodušší, než ve městech. Každá obec je tam v podstatě soběstačná a vystačí s obilím malých políček, energií ze spálených suchých zbytků rostlin, mlékem a masem z domácích zvířat. Mnohdy nemají ani elektřinu. V případě vzniku nějaké globální katastrofy by zdejší obyvatelé měli nejlepší šanci na přežití. Tato šance je zaplacena skromným a šťastným životem obyvatel. 

ČMSPS - 06. 03. 2018