Home

    Souvenirs from Morroco

             V období od 1971 do 1998     

 

 Autor: doc. Jaroslav Skácel 

 

Koncem jara 1968 mi jednoho dne telefonoval z Brna Dr. Ladislav Kuta, že má „prima kšeft“ pro mne jako na míru šitý. Vrátil se právě z akviziční cesty po světě, kde sháněl možnosti uplatnění našich specialistů hlavně geofyziků v oboru ložiskového průzkumu. Na požadavek průzkumné organizace BRPM Rabat (Bureau de Recherches et Participations Minieres) v Maroku jim doporučil geofyzika Ing. Slávu Chudáčka a mne jako rudního ložiskového geologa – prospektora. Ať se rozhodnu, že šéf geolog BRPM pan Bouchta (Bouchta, výslovnost Bú Šta znamená Pán nebo Otec Deště) bude v srpnu v Praze na MGK (Mezinárodním geologickém kongresu). Nabídku jsem po rodinné poradě přijal, ale na schůzku s mým budoucím šéfem, smluvenou na ČGÚ 21. srpna 1968,jsem se z pochopitelných důvodů nedostavil ani já ani on. Trvalo to ještě další 3 roky, než jsem do Maroka odletěl. Bylo to 17. června 1971 a bez jakékoliv aklimatizace už 21. června jsem byl na cestě ke svým budoucím lokalitám v Anti atlase, které mi předával jugoslávský geolog Strašimír Smeykal.

Své působení u marockého BRPM, založeném Francouzy v roce 1928, považuji shodně s mým životem na rýmařovském závodě ČMRP za nejkrásnější a nejplodnější období své profesionální činnosti a života. Nakonec jsem v Maroku v období let 1971–1991 resp. 1998 prožil při pěti pobytech celkem téměř 10 let. Zprvu jsem byl pověřován vyhledáváním, projekcí, sledováním a vyhodnocováním průzkumu na ložiskách stříbra (Zgounder, Imiter) a měděných rud (Tirzzit, Tiferki, Tazalaght), později též Sn a W a posléze i drahých kovů.

Začínal jsem v západním Anti atlase, pokračoval ve východním Anti atlase, v městě marocké i oranské, ve Vysokém a Středním Atlase a skončil v Maroc Orientál. Poznal jsem tu podivuhodnou, krásnou a exotickou zemi po všech stránkách důkladně a získal jsem z ní ty nejlepší dojmy a zážitky. Zanechal jsem tam po sobě 75 francouzsky psaných reportů, projektů, závěrečných zpráv a výpočtů zásob, do těžby přešla 3 z ložisek, na nichž jsem pracoval (Zgounder, Imiter, Tazalaght). Organizace a pružnost práce tam byla skvělá, žádné utajování záměrů, výsledků a map, permanentní rádiová se vzdálenými pracovišti, spolehlivé výsledky chemických analys menších sérií do tří dnů, vysoké postupy báňských i vrtných prací, zásoby náhradních dílů, žádné prostoje, uspokojivé vybavení dopravními prostředky, to vše bylo u BRPM samozřejmostí. Jednací řečí tam zůstala francouzština.

Účastnil jsem se i mezinárodních sympozií a konferencí v Rabatu na jedné jsem též přednášel (na "Journée du cuivre" v dubnu 1982).

Vedlejším úkolem mé expertní činnosti bylo zaškolování perspektivních mladých národních kádrů do metod ložiskového průzkumu v různých etapách a v různých terénech, a vyhodnocování výsledků.

V Maroku jsem měl štěstí na dobré a vzdělané šéfy. V prvních letech to byl Rabah Bouchta o něco mladší než já, národní marocký geolog první generace, původně zaměřený na kaustobiolity. První měsíce si nechával o mně podávat informace, jak pracuji. Pak jsem získal jeho plnou důvěru a podporu. Svěřoval mi i provázení zahraničních hostů BRPM po Maroku a umožňoval mi styk s předními geology, kteří dojížděli pracovat do Maroka   G. Choubertem, P. Routhiérem, H. Pélissonnierem aj.

V roce 1982 byl R. Bouchta pověřen funkcí technického ředitele nově vzniklé naftařské organizace ONAREP a šéfem geologické divize BRPM se stal o něco mladší Bachir Barodi, původním zaměřením technolog a úpravář. Ten byl trochu „pruďas“, ale byl také výtečně erudovaný a chápavý. Nás experty oba jmenovaní zatěžovali jen nezbytně nutnými poradami, které na rozdíl od porad našich bývaly krátké a věcné. Vztah k oběma těmto šéfům byl spíše přátelský než podřízený.

Dojmy a zkušenosti z Maroka jsem obšírně popsal v knize „Maroko očima geologa“ vydané v roce 2013 v nakladatelství „Rula“ na Rejvíze. 

 

 

                                
                 Tazalaght v Západním Anti atlasu. Kamenné nářadí svědčí o dávné těžbě a hutnění měděných rud.
      Třecí misky v kameni na mělnění rudy před vsázkou do hutní pícky. Halda strusky o kubatuře přes 40 000 mᵌ,

                                                tj. okolo 64 000 tun, dokazuje staletou tradici produkce mědi v Tazalaght                   

 

                     

                Sidi Flah, průzkumná jáma se štolovým horizontem v hloubce 50 m ověřila hloubkový

                       vývoj rudních struktur, s Mgr. Milošem Lomozem a marockým geologem, 1984

 

                    

                    Romantická krajina v okolí měďnorudného ložiska Tiferki v Západním Anti atlasu.

        Sloupovitá hora na horizontu je „Addad“ („Prst“) tvořený slepenci svrchního prekambria, 1973.

                                                                     Foto J. Skácel

 

 

 

                                                                     

ČMSPS - 14.12.2019