| 
| Zobrazeno: 1853
MAROCKÁ ŘEMESLA
Autor: Hakim Safadi
Korektor: Jonáš Tokarský
Je úžasné, jakou vášeň a trpělivosti prokazují všichni ti „mâallems“ (čti „maallem“ - mistři řemesla), často neznámí, kteří dovedou tak obratně zpracovávat řadu surovin z různých oblastí Maroka!
Pojďte objevit nebo znovuobjevit tato řemeslná umění, již od pravěku provozovaných Berbery, původními obyvateli Maroka. Za účelem naplnění potřeb každodenního života zpracovávali řemeslníci několik druhů surovin, zejména vlnu, železo, měď, zlato, stříbro, dřevo, nebo jíl, a to k výrobě koberců, klenotů, stolů, ale i džbánů, váz, hrnčířského nádobí (jako jsou proslulé „tažiny“, fr. tagines), atd.
Maroko bylo pro své geografické umístění vždy na křižovatce cest a zažilo významné migrační vlny, z nichž každá do něj přinesla různé civilizační zvyky a tradice. Tato směs kultur tvarovala jedinečný ráz prastarého umění řemesel, které je dnes zdrojem příjmů asi 2,4 milionu lidí pracujících v několika sektorech národního hospodářství. V průběhu času vznikala nová řemesla, zejména po příchodu dynastie Idrissidů na sklonku VIII. století, kde nalezneme řemesla věnující se zpracování a výrobě hrnčířského zboží, keramiky, dřeva, kůže, či kovů jako zlato, stříbro, nebo měď.
Tento článek nemůže ani při nejlepší vůli autorově pokrýt tak rozsáhlé téma, jakým řemesla jsou. Proto aniž bychom si činili nárok na úplnost, zmíníme pouze některá řemesla, spíše ta typická nebo mající některé specifické vlastnosti, např. mozaikové řemeslo, takzvaný “zellige“ (čti zelliž) z města Fezu, dále měditepectví, dřevořezbářství, kamenosochařství či štukatérství, a rovněž vyšívání látek a tkaní berberských koberců, či proslulých koberců „rbati“ z regionu Rabat-Salé.
Tyto řemeslné tradice jsou již po generace udržovány předáváním zkušeností každého „mâallem“ (čti maallem), tzn. mistra řemesla, mladým učedníkům, mnohdy ještě nezletilým, kteří byli nuceni nastoupit do učení a začít pracovat, aby pomohli svým rodinám s obživou. Přestože se právní předpisy snaží sektor řemesel v tomto směru regulovat a zakazují „mâallemům“ zaměstnávat nezletilé, stále dochází v některých případech k porušování těchto předpisů, ze strany učedníků z důvodu nutnosti obživy, ze strany mistrů řemesla s cílem udržovat existenci těchto starých řemeslných umění odbornou přípravu učňů již od mladých let.
Nyní se podívejme na několik řemesel, která jsou specifická pro určité oblasti či některá města Maroka.
Tkalcovská řemesla
Vlna pocházející z místního chovu hospodářských zvířat se používá nejen ke tkaní látek pro výrobu mužské dželaby a dámské tuniky „haïk“ (čti hajk), ale také pro tkaní koberců na výzdobu obytných prostor. Berbeři, průkopníci tkalcovství, vytvořili na základě inspirace svým životním stylem všechny dnes používané dekorační vzory koberců. V kočovných dobách znázorňovali na koberci okolní krajinu se zvířaty nebo scény z každodenního života. Koberce z těchto dob, či jejich moderní napodobeniny, nemají žádnou hraniční linku, obrys či konturu, čímž byla vyjádřena svoboda jejich putování. Později, v průběhu éry postupného usazování berberských kmenů, se na kobercích začíná objevovat nový symbol, obrys, který po obvodu koberce ohraničuje zobrazenou scénu s krbem uprostřed a symetrickými objekty představujícími další obrazy tehdejšího života.
Tkalcovský stav Berberské koberce na jihu Maroka
Berberský koberec bez obrysu Berberský koberec s obrysem
Prodej berberského koberce na tržišti Koberec "rbati" (z oblasti Rabat-Sale)
Hrnčířství
Některé regiony vynikají v tomto oboru, zejména město Fez se svou typickou modrou keramikou, nebo Rabat-Sale, a na jihu pak Safi a Marrákeš. Hrnčířské řemeslo ukazující intimní vztah mezi člověkem a zemí, je udržováno po staletí, ba v některých oblastech po tisíciletí, jako například ve starověkém Egyptě, kde je známa keramika z doby mezi 6000 a 10000 lety př. n. l. Jako jedno z nejrozšířenějších řemesel je známo ve všech koutech světa, ve starověké Persii, Číně, i mezi Římany, Řeky a Araby, kde keramika sloužila také v architektuře na vnějších fasádách budov i pro vnitřní domovní výzdobu.
Místní tradice keramiky v Maroku, historicky spojená s islámským uměním, má svá specifika v každém výrobním centru (např. modrá keramika z Fezu, hnědá keramika z Marrákeše, atd.).
Modrá keramika z Fezu Maallem - mistr hrnčíř
Hrnčířství - město Sale Hrnčířství - město Marrakeš
Avšak jestliže ve Fezu nebo v Marrákeši existuje kromě hrnčířů také celá řada řemeslníků pracujících se dřevem, sádrou, mědí, kůží, tkaninami, atd., řemeslníci města Safi se specializují pouze na práci s keramikou, což město dalo název „světové hlavní město keramiky“. Ve slavném „Kopec hrnčířů“ (fr. „Colline des potiers“) se usadili první hrnčíři města, a využívali bohatých vrstev jílu na březích malého potoka zvaného „Oued Chaâba“(čti Ued Šaaba) k těžbě základní suroviny pro keramické řemeslo. Však je také od roku 1924 „Kopec hrnčířů“ klasifikován jako kulturní dědictví města Safi.
Obchody na kopci hrnčířů - Safi Maallem - mistr hrnčíř - Safi
Dřevořezbářství
Existují dva hlavní druhy zpracovávání dřeva:
• Práce konaná tesaři, kteří vyřezávají na velkých rovných plochách dekorativní arabesky. Jde hlavně o stropní panely nebo dveře rijádů a mešit
Truhlář-řemeslník Strop mešity Hassana II - Casablanca
• Práce konaná řezbáři s použitím především dřeva z túje (v arabštině „Al Âarâar“), a to zejména v městě Essaouira (čti Essauira), kde se toto dřevo používá k výrobě předmětů pro domácnost, ať již užitných nebo dekorativních, jako jsou šperkovnice, podnosy, krabice, servírovací stolky a mimořádně velké, kulaté marocké jídelní stoly. Specifičnost předmětů z dílen Essaouirských (čti Essauirských) řemeslníků spočívá v jemné kombinaci tújového dřeva s dřevem citronovníku, což umožňuje rafinované dekory intarzií místních výrobků.
Moderní intarzie Tradiční intarzie
Kožedělná řemesla
Kožedělná řemesla zastávají významné místo v rodinné činnosti. Výroba je rozdělena do dvou oblastí:
• Výrobky určené pro vývoz, jejichž podíl dosahuje na trhu kolem 60 %. Je třeba poznamenat, že výrobci orientovaní na vývoz zaměřují svou produkci na výrobu obuvi, která je v tomto sektoru hlavním produktem představujícím 80 % vývozu. Na druhém místě jsou samotné kůže, ať již surové nebo zpracované v koželužně (12 % vývozu).Zbytek představují výrobky kožené galanterie (tašky, kožené taburety, papuče, atd.) a oblečení (kožené bundy a kožené sukně), které ve vývozu zaujímají třetí místo s 8 %.
• Výrobky určené pro místní trh představují 40 % z celkového trhu s kůží. Jestliže se sektor orientovaný na vývoz skládá ze strukturovaných továren, produkci pro místní trh zajišťují samostatně pracující řemeslníci nebo nanejvýš malé dílny či řemeslnická družstva, které jsou pochopitelně méně strukturovaná, než dříve zmíněné větší podniky.
Dámské papuče Taburety z ovčí kůže
Kožené výrobky zůstávají tradičně udržovány v kultuře velkých řemeslných měst, jako Meknès, Rabat-Salé, a samozřejmě Fez i Marrákeš, kde koželužny přestavují neopominutelná místa návštěv turistů, kteří obdivují práci marockých koželuhů. Toto řemeslné umění, praktikované od dvanáctého století od doby vlády dynastie Almohadů, stále používá původní materiály a tradiční techniky.
Přestože jsou turisty hojně navštěvovány i koželužny v Marrákeši a Tarudantu, nejvíce návštěvníků míří do koželužen „Chouara“ (čti Šuara) ve Fezu, které zůstávají nejznámějšími pro svých 1200 nádrží, u kterých téměř 500 zaneprázdněných pracovníků zpracovává ovčí, kravské, nebo kozí kůže, a to podle tradičního způsobu výroby ve třech fázích:
• Nejprve je kůže omývána po dobu několika dní v nádržích naplněných vápnem, amoniakem a holubím trusem;
• pak je kůže v nádržích barvena pomocí přírodních barviv: květy máku pro červenou barvu, henna pro oranžovou barvu, máta pro zelenou barvu, indigo pro modrou barvu, cedrové dřevo pro hnědou barvu a šafrán pro žlutou barvu;
• a na závěr se kůže máchají a suší na slunci po dobu nejméně tří dnů.
Koželužny - Marrákeš Koželužny - Fez
S technologickým pokrokem se však zvyšuje počet mechanizovaných koželužen, protože jako v každé industrializaci i zde investoři touží po zvýšení produktivity. Zdraví škodlivý přímý kontakt člověka s chemickými látkami sice již není v těchto provozech tak častý, ale odpady z velkovýroby tvoří nové ekologické problémy a působí znečišťování životního prostředí v průmyslových areálech.
Jak se dalo čekat, negativní vliv odpadních vod na životní prostředí přiměl úřady k zahájení „národního programu čištění vody". Odpadní voda je odváděna do čisticí stanice, která prostřednictvím procesu dekantace umožňuje po filtraci znečištěné vody, shromážděné v odpadní nádrži, získat zpět chrom. Takto je z 50 krychlových metrů znečištěné vody izolováno asi 2500 kg chromu. Je třeba poznamenat, že míra znečištění řeky Sebou (čti Sbu) si ze strany města Fez vyžádala realizaci programu zotavení vodních zdrojů vybudováním čistírny odpadních vod, jejíž rozpočet se odhaduje na 1 miliardu dirhamů (přes 90 milionů EUR).
Sádrové štukatérství
Sádrové štukatérství, vyřezávání do sádry (arabsky „gebs“), vytváří různé ozdoby na velkých plochách budov (jako stropy mešit, rijádů, marockých salonů atd.). Sádra je používána na různé druhy vzorů (rozety, koncentrické vlysy atd.), ale kromě nich štukatér rovněž dovede vyřezávat na rovných površích arabskou kaligrafii, obvykle nějaké citace z Koránu.
„Gebs“ na stropě marockého obývacího pokoje
Mistrovské dílo marockých řemesel (sádrový štuk a mozaika „zelliž“ z Fezu)
Kamenosochařství
Kamenné skulptury na fasádách a sloupech některých budov (mešity, vchody vily, nebo fasády bran staré mediny na okraji hradby atd.) je dílem řemeslníků – kamenosochařů – kteří svým uměním vytvořili fasádní dekorace činící danou stavbu jedinečnou. Na fotografii níže je uveden příklad tohoto prastarého umění na fasádě slavné „Bab Mansour“ (čti Bab Mansur) v Meknèsu, nebo na „Bab Boujloud“(čti Bab Bužlud) ve Fezu.
Bab Mansour (čti Bab Mansur) - Meknès
Bab Boujloud (čti Bab Bužlud) - Fez
Kovářství
Kovářství zaujímá mezi marockými řemesly významné místo již po mnohá staletí. Aniž bychom se pouštěli do podrobností, uvedeme zde některé příklady kovoobrábění (kované železo, měď, bronz, stříbro, zlato atd.).
Kovářské řemeslo je provozováno hlavně ve městech Fez, Safi, Marrákeš, El Žadida, a samozřejmě v Casablance. Kov, tento nevyčerpatelný zdroj kreativity, je používán na výrobu užitkových i dekorativních předmětů. Kromě mříží do oken, balkonů, nebo kovaných železných bran, dovedou řemeslníci tvarovat nejrůznější svícny, lucerny, rámy zrcadel, ale i zahradní stoly apod.
Lampy z kovaného železa
Zahradní stoly z kovaného železa, ozdobené mozaikou
Měditepectví
Měditepectví má také své významné místo mezi marockými řemesly, a to zejména ve Fezu a Marrákeši. Čtvrť „Seffarin“, ležící ve staré medině města Fez, je domovem mnoha řemeslníků opracovávajících měď. Tito mistři měditepectví opracovávají měď klepáním kladivem nebo cizelováním, aby tak vytvarovali různé krásné předměty, jako jsou podnosy pro servírování čaje, umyvadla na ruce, kbelíky pro maurské lázně, servírovací stoly na dřevěných nebo kovových nohách, hmoždíře, svícny, apod.
Podnosy pro servírování čaje Umyvadlo na ruce
Mistr měditepec Měděný hmoždíř
Šperkařství
Šperkařství mezi řemesly nemůže chybět, a to nejen kvůli zájmu turistů, ale především ukojení touhy marockých žen, které milují ornamenty. Je třeba poznamenat, že v Maroku existují tři hlavní kategorie šperků:
• Bižuterie neboli imitace šperků, představuje výrobky obvykle velmi levné a vyrobené z neušlechtilých kovů. Kovy jako například nikl, zinek, hliník nebo cín, jejichž jakost se nemůže rovnat zlatu či stříbru, jsou určeny pro hromadnou výrobu, která zaplavuje trh s produkty určenými rodinám s nízkými příjmy. Tato bižuterie je však určena také turistům, kteří rádi koupí upomínkové dárky za velmi přijatelné ceny, a to nejvýše za 100 dirhamů. Obvykle to jsou náramky, náhrdelníky, prsteny, náušnice, nebo jednoduché symboly, jako například slavná „Fatimina ruka“ nebo „Jižní kříž“. Některé výrobky jsou vykládané různě zbarveným sklem, čímž získávají jistou podobnost s pravými klenoty vyrobenými ze zlata či stříbra.
Bižuterie (upomínkové dárky)
• Šperky z venkovských oblastí, zejména ty, které nosí berbeři žijící v provinciích Souss-Massa (čti Sus-Massa) a na hlubokém jihu Maroka v okolí měst Ouarzazate (čti Uarzazat) nebo Zagora. Tyto šperky, dražší a vzácnější než ty předchozí, jsou nošeny ženami, které rády vystavují na odiv ve stříbře a bronzu vyvedené ornamenty, zejména květinové nebo geometrické vzory. Kromě těchto ornamentů nosí ženy šperky na čele (francouzsky „Frontaux“) a další šperky na hrudi, jejichž součástí jsou krásné jantarové náhrdelníky a brože (stříbrné cizelované trojúhelníky zdobené barevnými kameny) pro uchycení přívěsku tuniky nazývané také „selham“. Berberské ženy dávají přednost stříbrným šperkům, které byly původně vyráběny marockými židovskými řemeslníky. Dnes však nalezneme na jihu Maroka krásné tradiční šperky vyrobené místními berberskými řemeslníky, díky čemuž mají tyto šperky specifický vzhled (zejména u broží a velkých náramků) symbolizující zvyky a sounáležitost komunity v té které oblasti výroby. V klenotnictvích města Tiznit, jež je považováno za hlavní město stříbrných šperků, nebo v tržnicích měst Tafraoute (čti Tafraut) a Inezgane (čti Inezgan) lze nalézt krásné starobylé stříbrné klenoty, jejichž tržní hodnota může dosáhnout značné výše. Je třeba připomenout, že některé šperky sloužily nejen jako ozdoby, ale také jako obranné zbraně, aby se žena mohla bránit proti případnému útoku na polích, kde pracovala (což vysvětluje dekor špičatého tvaru na čelních špercích a na některých náramcích).
Venkovské berberské šperky ( stříbro a jantar )
Stříbrné šperky - Jižní Maroko „Čelní šperk“ (dekor špičatého tvaru)
• Městské šperky jsou oblíbeny u žen, jejichž vkus je více nakloněn drahým kovům, jako zlato a stříbro. Bohaté ženy z vyšších společenských kruhů se spíše rozhodnou nosit zlaté šperky zdobené drahými kameny (diamanty a smaragdy), aby tak projevily své bohatství na významných obřadech (zásnuby, svatby, křtiny, atd.). Zlato, obvykle osmnáctikarátové, bývá jemně zpracováno a může být ozdobeno drahými kameny, jako jsou smaragdy, diamanty, granáty nebo rubíny, což nádheru šperku ještě zvyšuje. Práce klenotníků, věnovaná zpracování takových šperků, se vyznačuje mimořádně čistými liniemi, a precizními geometrickými vzory a květinovými motivy.
Městský náhrdelník (stříbro) Zlaté pásy (18 karátů) - Fez
Jak bylo uvedeno výše, v tom článku jsem uvedl pouze letmý přehled několika hlavních řemesel, kterých lze jinak v Maroku napočítat celkem asi 70 druhů. Abych čtenáře nadále nenudil, uvedu na závěr jen několik klíčových údajů.
Marocká řemesla, která jsou považována za vysoce hodnotný výrobní sektor, zaměstnávají asi 20 % veškeré pracovní síly (přibližně 2,4 milionu lidí), a podílí se na hrubém domácím produktu Maroka deseti procenty.
V rámci plánu pro dlouhodobý rozvoj byla strategie pro střednědobý horizont (r. 2015) nastavena Ministerstvem řemesel tak, aby se celkový obrat sektoru zdvojnásobil a dosáhl 24 miliard dirhamů (zhruba 2,2 miliard EUR). Také formální vývoz by měl vzrůst desetkrát. Podle odhadů na období 2007 – 2012 bylo rozhodnuto vytvořit 117450 pracovních míst,rozdělených následovně:
• 37200 míst u „hlavních výrobců“;
•13750 míst u malých a středních podniků;
• 66500 míst pro jednotlivé řemeslníky a či zaměstnance dílen (velmi malých podniků).
A co bylo realizováno? Podle údajů ohlášených Ministerstvem řemesel můžeme spokojeně konstatovat, že výsledky za období 2007-2012 přesáhly očekávání. V tomto období se obrat zvýšil o 13 % a počet společností všech velikostí dosáhl čísla 700. Školství zaznamenalo 17700 absolventů odborného vzdělávání.
Pokud jde o vývoz ve srovnání s 2015 je tempo růstu ve výši 12% a v 1. čtvrtletí roku 2016 bylo dosaženo obratu ve vyši 120 milionů dirhamů (přibližně 11 milionů EUR). Evropské země drží první místo v dovozu marockých řemeselných výrobků. Tento dovoz představuje 44% tržeb. Mezi evropskými dovozci je první Francie, která odebírá 19% celkového vývozu. Německo, největší evropský dovozce v roce 2015, sestoupilo v roce 2016 na druhé místo.
Pokud jde o Spojené státy americké, které potvrzují svůj rostoucí zájem o marocká řemesla, jejich nákup představuje 22% podíl na obratu z exportu.
Na národní úrovni jsou to města Marrákeš a Casablanca, která mají na exportu lví podíl, a to zhruba 75 %.
ČMSPS - 11.03.2018