FLÓRA V MAROKU

Díky své geografické poloze a velmi pestrému klimatu podle typu krajiny jednotlivých oblasti má Maroko velmi rozmanitou flóru, která čítá až 4500 druhů.

Uvést celý seznam by byl velmi náročný a pracný úkol, takže se zmíníme jen o některých zajímavých druzích jako je cedr v oblasti Azru - Ifran na severu, nebo túje (berberský cedr) a hlavně endemický arganový strom z oblasti Essauira - Agadir.

Podle klimatu, které může být vlhké, mírné nebo suché a slunečné, a také dle kvality půdy převládající na pláních či v horských nebo v pouštních oblastech, se obyvatelé adaptovali na místní přírodu, aby zabezpečili své životní potřeby.

Velké pláně Maroka jsou jeho sýpkami, zejména v oblasti Šauia (jižně od města Casablanky v provincii Settatu), taky v oblasti Dukkala (v okoli města El Žadidy), stejně jako Abda (v okoli města Safi) a rovněž v oblasti Rarb (v okolí měst Rabatu, Kenitra a Meknesu).

Výsadba ovocných stromů je koncentrovaná spíše v oblasti Rarbu (Kenitra, Meknes) včetně náhorní plošiny Saissu (v okoli města Fezu), kde je klima vhodnější pro citrusové plody (citron, pomeranč, mandarinka nebo hořký pomeranč) i další ovoce, jako meruňky, broskve, nektarinky, hroznové víno, jablka, hrušky, atd. Mandlové stromy jsou vysazeny na reliéfech mírných oblastí severně od pohoří Rif a taky na jihu pohoří Atlasu. Dále na jih najdeme fíkovník, olivový strom, datlovník a samozřejmě arganový strom.

Pokud jde o lesy, ty pokrývají pouze 15% z celkové plochy Maroka, zhruba tedy 2 500 000 hektarů. Spousta druhů stromů roste v lesích přizpůsobených klimatu v regionu. Mezi ně patří například dub cesmínovitý, dub korkový, atlaský cedr, berberský cedr, borovice, eukalyptus, akácie, kavyl přepevný, palma, arganový strom atd. Zde se zmíníme pouze o třech poněkud zvláštních stromech marocké flóry: atlaský cedr, berberský cedr a arganový strom.

Dub korkový

Atlaský cedr (Cedrus Atlantica):

Tento strom roste v horách Středního Atlasu, zejména v provinciích Chenifra, Azru, Ifran a v jeho regionu. Marocký cedrový les se rozkládá na ploše zhruba 140 000 hektarů a je tvořen endemickou odrůdou nazývanou Atlaský cedr. Některé exempláře mohou dosáhnout výšky více než 50 m a délka jejich života může přesáhnout 1200 let. Bohužel, cedr je obětí svých kvalit a navzdory snahám obránců přírody o jeho zachování je populace cedrů postupně decimována poptávkou tesařů nebo stolařů.

Berberský cedr (Tetraclinis articulata):

Tento strom, rozšířený na marockém území, pokrývá spolu s arganovým stromem a mimózou plochu zhruba 600 000 hektarů tvořící zelený pás kolem města Essauiry. Lidově je též nazýván túje, ale nesmí být zaměňován se svým známějším příbuzným Zeravem západním (Thuja occidentalis), který pochází ze severní Ameriky a přes Atlantik byl převezen teprve v 16. stol.  

V arabštině je běžně nazýván "Al Âarâar" a jeho dřevo je štěstím řemeslníků města Essauiry. Řemeslná marketerie, udržovaná již několik generací, zpracovává šikovně túji v kombinaci s dřevem stromu citroníku nebo lasturami či květinovými ornamenty. Tím tvoří různé dekorativní nebo užitkové předměty. Řemeslné dílny nabízejí hodně druhů zboží, krabičky na šperky, kuchyňské tácy, hudební nástroje (např. loutny), servisní stolky nebo jídelní stoly, to vše pro potěšení místních klientů a turistů.

Arganový strom (Argania spinosa, berbersky Argan):

Arganový strom patří mezi endemické stromy marocké flóry. Již během třetihorní doby pokrývaly arganové stromy rozsáhlé oblasti jižního Maroka. V některých oblastech centrálního Maroka (například v kraji Rabat-Chemisset) a taky v severním Maroku (na pohoří Beni Snassen) se objevuje několik rodin arganového stromů, ale rozhodně se arganovým stromům lépe daří v oblasti Suss, hlavně podél pobřeží mezi Essauirou a Agadírem.

Bývaly doby, kdy místní obyvatelé prakticky bez usměrňování zneužívali nadměrného rozšíření arganových stromů, což mohlo vést k jejich zániku. Kozy často lezly po větvích a jedly listy tohoto stromu, což vzbuzovalo zvědavost turistů na okrajích silnice, kteří si takovou výjimečnou atrakci fotili či filmovali. Taky dřevo stromu, který je pokládané za velmi tvrdé (místní je často nazývají „železné dřevo“), se hodně používalo jako palivové dříví v domácnostech. Arganový olej má přitom mnoho vědecky uznávaných ctností, což vede k vysoké poptávce nejen pro vlastní spotřebu jako potraviny, ale také v kosmetice, což umožňuje výnosný obchod. Arganový olej se, na rozdíl od stolního či olivového oleje, při přípravě jídel tepelně neupravuje, ale používá se k ochucení salátů nebo se podává u snídaně s medem. Jedna ze třech ingrediencí slavného "Amlu" je právě arganový olej, který se míchá s medem a drcenými mandlemi. Tato směs je velmi slavná v oblasti Essaouira-Agadir.

Mnoho provedených studií potvrdilo schopnost arganového oleje snižovat kardiovaskulární rizika, působit proti revmatické a kloubní bolesti či regulovat hladinu cholesterolu. V oblasti kosmetiky je arganový olej používán proti suché kůži, padání vlasů, akné, dále k ošetřování planých neštovic a k mnohým dalším účelům.

Naštěstí, díky národnímu vědomí a naléhání ochránců přírody, udělila organizace UNESCO v roce 1998 oblasti rozšíření marockého arganového stromu status "Biosférické rezervace", což přispělo k ochraně tohoto druhu.

Pro zajímavost uvádíme některé statistické údaje (zdroj Wikipedia):

• Arganové stromy rostou na ploše 830 000 hektarů. Roční produkce oleje se pohybuje mezi 2500 a 4000 tun;
• Hustota v oblasti Agadir-Essaouira dosahuje hodnoty 250 stromů na hektar, ale v regionu Gulmim hustota nedosahuje ani 40 stromů na hektar;
• Mnoho malých družstev, často v rodinném vlastnictví, zaměstnává celkem zhruba 2000 lidí, většinou ženy, na výrobu arganového oleje podle tradičním způsobem, který sahá až do úsvitu času;
• Arganový strom může produkovat každý rok mezi 10 a 30 kg plodů;
• Na vylisování jednoho litru oleje je třeba pomlít asi 38 kg surových plodů, což je asi 2,6 kg jader.

Nutnost zachování tohoto dědictví se na základě těchto údajů stává akutní. Pro zvládnutí problémů spojených s jeho využíváním je nutná součinnost všech zainteresovaných stran a je třeba nalézt takové řešení, abychom zachránili tento strom, který je pro člověka nepochybně velmi prospěšný, zachránili a podpořili jeho vývoj.

Jestliže rozvoj této oblasti vyžaduje, mimo jiné, výstavbu infrastruktury, jako jsou dálnice nebo rozšíření mezinárodního letiště v Agadíru, pak je nutno ztrátu zničených stromů okamžitě kompenzovat a v okolních oblastech provést opětovnou výsadbu tohoto druhu, aby nedošlo k jeho úbytku.

Ochrana arganového stromu tedy rovněž přispívá k rozvoji ekosystému Maroka.

******************************

Autor: Hakim Safadi.

FAUNA V MAROKU

Díky rozmanitosti půdy a podnebí v hlavních oblastech země má Maroko mnohotvárnou krajinu, od pouště nebo vyprahlých plání až po prosperující regiony, a to jak z hlediska fauny, tak flóry.

Velcí savci:

I když lev, jako šelma z oblasti Atlasu, v současnosti zcela zmizel a můžeme ho objevit pouze v ojedinělých klecích zoologických zahrad, pořád se může ještě dnes objevit několik jiných zvířecích druhů, které stále žijí v hornatých oblastech, jako například opice makak nebo rys ostrovid či šakal. Na jihu, na okraji pouště, se gazela a liška písečná stávají čím dál tím víc vzácnější. 

Ptáci:

Naopak ptačí fauna je velmi bohatá, obsahuje zhruba 300 druhů ptáků, jako jsou kachny, vlaštovky, rorýsi a samozřejmě čápi.Kromě stěhovavých druhů, které lze obdivovat v některých jižních oblastech, zahrnuje marocká avifauna několik stálých druhů (koroptve, křepelky, holubice, bažanty a mnoho druhů pěnic). Na obloze v horských oblastech můžeme také vidět sokola, supa bělohlavého, supa mrchožravého (někdy nazývaný sup egyptský), káně, orla nejmenšího nebo orla skalního. Dále na jih, v pouštních oblastech, žije několik kategorií plazů, jako jsou hadi, zmije, kobry nebo želvy. Méně odvážným turistům, kteří by se báli přesunout do těchto regionů a vidět krásu jižních krajin, poskytne alternativu náměstí Džama El fna v Marrákeši, kde můžou vidět tyto plazy tančit na hudbu hadích krotitelů. 

Ryby:

Rybích druhů je také hojné množství, a to díky dvěma pobřežím, jejichž délka přesahuje 3500 kilometrů. Kratší pobřeží na severu podél Středozemního moře je dlouhé 500 kilometrů, zbytek tvoří pobřeží Atlantského oceánu až k městu Dachla na jihu. Kromě tradičních tažinů s masem nebo kuřaty patří do jídelníčku alespoň jednou týdně taky ryba.

Marocké pobřežní vody jsou považovány za velmi bohaté pro lov mnoha druhů ryb (mořský vlk, kanic, pražma královská, sardinky, mořský jazyk, treska, žralok, mečoun, úhoř, rejnok), paryb (žralok), hlavonožců (kalamáry), a měkkýšů či korýšů (krevety, humři, langusty a mušle).

Pokud jde o ústřice, ty jsou chovány v plážových parcích ležících v lagunách města Ualidia na jihu od města El Žadidy, nebo dále na pobřeží Sahary ve městě Dachla nebo v Chinifisse (mezi Tantanem a Tarfayou). Tyto ústřičné farmy dodávají kvalitní ústřice do mnoha restaurací specializovaných na mořské plody, kde jsou hostům kromě širokého sortimentu ryb nabízeny také syrové nebo gratinované ústřice.

 Dálší fotografie jsou k dispozici v sekci "Galerie".

Autor: Hakim Safadi.