Sulujna – pravěká manufaktura s.r.o. (východní Maroko)

 Autor: Jaroslav Skácel

Na podzim roku 1935 se v sousedství Baťova průplavu budovala přeložka státní silnice z Petrova do Rohatce a já jako žák obecné školy jsem přihlížel práci mého otce a dalších členů Muzejního spolku ve Strážnici, kteří odkrývali nalezený žárový hrob z mladší doby hradištní v polní trati „Hrúdy“. Od té doby se datuje můj obdiv k archeologii a touha nějak se podílet na objevech a vykopávkách. Tato touha se mi splnila až při geologickém průzkumu v Maroku v období let 1971–1989.

                      Sulujna, jižně od bývalého wolframitového dolu Hassian el Diab, východní Maroko.                                                                        Celkový pohled na skalku alaskitu a pole křemitých úštěpů (bílá plocha bez vegetace).  Foto J. Skácel

 Ve východním Maroku, v nekonečné stepi rovné jako stůl, porostlé trávou halfa je ve Vysokých planinách uvedena místní část Mekkam a v ní lokalita s melodickým názvem Sulujna (psáno francouzsky Soulouina). Na ní se nachází izolovaná skalka variské vyvřeliny, určené jako alaskit, tj. alkalická hlubinná vyvřelina s převahou K-živce nad albitem a s obsahem méně než 5 % biotitu a jiných tmavých minerálů. Skalka je jen 2m vysoká a rozkládá se na ploše asi 10x10m. Kolem této skalky je v 30–50m širokém okruhu prostor bez porostu pokrytý drobnými úlomky rohovce. Ten rozhodně nepochází ze skalky, ale byl sem někým přinesen. Při podrobnější prohlídce této křemité drtě jsem zjistil, že jsou to odštěpky otlučené z větších kusů rohovce. Zkrátka a dobře, byl jsem v jakési dílně, pravěké manufaktuře na kamennou industrii! Na fotografiích je to ona světlá plocha bez porostu halfy v okolí skalky, pokrytá drtí a odštěpky po pravěké výrobě křemenných hrotů k šípům, nožíků, škrabadel a pilek. Mezi úštěpy je možno ještě dnes, po několika tisících let, nalézt odhozené zmetkovité, nepoužitelné výrobky. Pole křemitého odpadu kolem skalky pokrývá plochu o poloměru cca 50 metrů a o mocnosti 25–30 cm. Křemenné nástroje se zde tedy vyráběly delší dobu. Křemitá surovina pochází z rohovcovitých vložek v břidlicích triasu v podloží jurských vápenců v kopcích „Země hrástí“ (Pays des Horsts) ve vzdálenosti 15 km severně a 5 km západně od Sulujny.

Sulujna, detail alaskitové skalky. Foto J. Skácel

Skalka je modelována větry ženoucími písek, vodou a teplotními změnami, takže má povrch rozbrázděný četnými rýhami a hlubokými dolíky, v nichž se po delší dobu udržuje dešťová voda. Není vyloučeno, že této modelaci napomohl také člověk.

Splnil se mi tedy můj dávný sen, nalézt pravěkou dílnu kamenné industrie. U nás jsem takové štěstí neměl, nalezli a popsali je jiní, ale tu „svou“ dílnu jsem našel až zde – v Maroku.

Ve zprávách o průzkumu a těžbě ložiska wolframitu u Hassian Diab nebyla o pravěkých artefaktech žádná zmínka, byl jsem tedy asi první, který dílnu na Sulujně rozpoznal. Již dříve kočující pastevci, kteří tudy po staletí procházeli, si odnesli vše co bylo k jejich užitku. Těch „zmetků“ a nepodařených kamenných nástrojů tu však zbylo i pro mne dost!

 ČMSPS - 04.03.2018